Těhotenské portrétní focení s Petrou a Tomášem, byl zajímavý zážitek, přijeli za mnou z Brna, když se zrovna schylovalo k velké bouřce. Nadšení ve tvářích vystřídala beznaděj, přece jen všechno naplánovat, nechat se učesat a namalovat, přemluvit budoucího otce k focení a ještě urazit kus cesty není jen tak, obzvlášť v 7 měsíci těhotenství. Takže to chvílemi vypadalo, že ze samotného focení sejde. Naděje však umírá poslední a nezdolnost lidského ducha především, na mé naléhání jsme vyrazili směr Mikulov, přes Horní Věstonice a Pernou. Bouře byla poměrně vydatná a hustě pršelo. Ale našli jsme lokální bouřkové sucho 🙂 fotografický azyl právě u Kočičí skály poblíž Mikulova, kouzlo nechtěného se postaralo o to, že všude kolem nás pršelo, ale my jsme byli v suchu. Výsledek musíte posoudit sami, ale byli jsme všichni tři nesmírně rádi, že se příroda smilovala, dokonce i Tomáš, který se na focení těšil nejméně, odjížděl nadšený.